Obsah
Hazel a Gus jsou dva výjimeční teenageři, které spojuje kousavý humor, pohrdání konvencemi a především láska, co s nimi cloumá. Jejich vztah je o to neobvyklejší, že se seznámili a zamilovali během setkávání na sezeních podpůrné skupiny pro boj s rakovinou. Hazel Grace Lancasterové (Shailene Woodley) je šestnáct let. Má ráda (a zároveň toleruje) své někdy až příliš starostlivé rodiče a právě se zakoukala do mladíka jménem Gus Waters (Ansel Elgort), který se na oplátku zamiloval do ní. Jak se sbližují, Hazel a Gus společně prožívají své obavy vyplývající z jejich zdravotních problémů a zároveň sdílí lásku ke knihám, včetně Hazelina oblíbeného románu Císařský neduh. Mnohokrát se marně snažila spojit s autorem knihy, samotářským Peterem Van Houtenem (Willem Dafoe). Když se Gusovi podaří Van Houtena zkontaktovat, spisovatel je oba nečekaně pozve do Amsterdamu. Gus je rozhodnutý vzít Hazel na cestu, aby našla odpovědi na všechny otázky, které kdy ke knize měla. Ale odpovědi, které hledá, nepřichází od Petera Van Houtena. Přichází z velkého dobrodružství, které Hazel zažije s někým, koho se nebojí milovat a kdo jim oběma dal něco, co Hazel nazývá „Malou věčností – nekonečnem mezi sečtenými dny."
Moje hodnocení
Ještě před tím, než jsem film viděla, odevšad jsem slyšela, že je daleko lepší než kniha. Měla jsem chuť dát těm lidem poličkou do hlavy, ale světe div se - po shlédnutí bych řekla, že je film stejně perfektní jako kniha, ne lepší, to ne, ale stejně dobrý. Bála jsem se, že knihu filmovým zpracováním znesvětí, ale vida!
Věděla jsem, co od něj očekávat, měla jsem u sebe kapesníky a brečela už od začátku, protože jsem věděla, jak dopadne. A to mi věřte, že nebrečím často, chladnou mě nechal Titanic a umírající pes v Já legendě, ale tady jsem bulela jako malý děcko.
Co se týče výkonu herců - neodolatelný Gus, zahrál opravdu výborně, kdežto Shailene víc seděla role Tris v Divergenci. Její úsměvy mi přišly falešné a to je snad jediná věc, co mi film trošičku znepříjemnila.
Další věc, která mě příjemně překvapila je to, že ve filmu použili téměř všechny citace z knihy.
Nejvtipnější smutný příběh kapesníků - takto bych TFiOS definovala.
Mé oblíbené scény
Kniha v tomto případě znamená určitě víc, film naší bolest urychluje, ale v tomto ohledu byste mohli být trošku masochisti.
Měli jste to štěstí film vidět? Jaké byly vaše pocity?
Nancy
